Značky

, , , , , , , , , , , ,


sloboda

Svoboda je vnitřní pocit. Je to schopnost vybrat si, co chcete. Je to vědění, že vy jste kapitánem lodi. Svoboda zna­mená vědět, že vám patří váš život a že jej máte ve svých ru­kách. Svoboda je nezbytná pro radost, protože pocit, že jste v pasti nebo zbavení svých práv, vám brání prožívat radost.

Chcete-li vnést světlo své duše do svého vědomí, potřebu­jete nutně svobodu. Žijete na planetě svobodné vůle, kde se učíte o akci a reakci, o příčině a následku. Pozemská rea­lita je založená na možnosti volby. Jakoukoliv situaci, kterou ve svém životě prožíváte, jste si sami zvolili, ať už si myslíte, že jste svobodní, nebo ne.

Učíte se na svých pokusech a chybách. Neodsuzujte sebe ani ostatní za to, co si zvolili, protože díky reakcím a účin­kům, které tou kterou volbou vyvoláte, se vždycky něco nau­číte a rostete. Vaše pozemská škola svobodné vůle zvaná život vám nabízí mnoho lekcí a zkoušek svobody.

Vaše svoboda má jen takové hranice, které si sami vymezíte.

Kde se ztrácí pocit radostné svobody, vaše životní právo volby? Když jste byli malí, kladli na vás velké nároky a mnohé se od vás očekávalo. Přesto má dítě více svobody, než by se na první pohled mohlo zdát. Má svobodu reagovat pokaždé nově, může se učit a růst, aniž by ho omezovaly předpojaté myšlenky. Má svobodu zkoumat věci zčerstva, vnímat každou situaci takovou, jaká je, netřídit ji a neanalyzovat na základě minulých zkušeností. Zejména v prvních letech svého života si dítě může svobodně utvářet názory založené na přiroze­ných reakcích, a ne na minulých myšlenkách.

Jak dítě roste, v procesu vývoje mysli ztrácí některé své po­city svobody. Mysl začíná vyhledávat vzorce; dělá si asociace a dává dohromady věci, které by se daly lépe pochopit jako nezávislé události. Kdykoli se něco stane, mysl se hned dívá na všechny ostatní zkušenosti podobné povahy a často zveli­čuje to, co je na současné situaci v porovnání se vzpomín­kami horší. V dětství děláte silná rozhodnutí. Jedna žena měla často strach ukázat výsledky své tvůrčí práce. Pak zjistila, že kdysi někdo zesměšnil její obrázek, který jako malá holčička nama­lovala. Od té doby se bála lidem ukázat, co vytvořila. Schová­vala své kresby a postupně získala nepříjemné pocity z jaké­hokoliv svého tvůrčího úsilí. Začala se bát projevovat svou tvořivost. Současné prožitky vždycky ztotožnila se starou zku­šeností a připravila se tím o možnost volby, kterou jí nabízely všechny nové, i když podobné situace. Tak ztratila svou svo­bodu – nemohla si svobodně vybrat, jak odpoví na svou vlastní sílu a tvořivost. Děti dělají nepřetržitě rozhodnutí o povaze reality. Jiná žena jen ztěžka mluvila o tom, čemu opravdu věřila. Pak obje­vila, že jednou, když byla malá a pekla se svou tetičkou dort, dostala přísně vynadáno za něco, co řekla. Tenkrát se roz­hodla, že pokud chce, aby ji měli lidé rádi, musí si nechávat své názory pro sebe. Ve všech situacích, které pak následo­valy, vycházela vždycky z tohoto předpokladu. Tím se připra­vila o svobodu reagovat spontánně a vnímat každou situaci jako novou zkušenost. Bála se promluvit a cítila se rozrušená, když měla vyslovit nějaký svůj názor, který by mohl být zpo­chybněn.

Svoboda je vaše životní právo. Patří všem. Možná teď řek­nete, že v té či oné oblasti svého života svobodu nemáte, jako například: „Nemohu si svobodně cestovat po světě nebo dát výpověď v práci nebo dělat to,, co bych chtěl/a”. Jste svo­bodní – do té míry, do jaké ve svou svobodu věříte.

Abyste si vytvořili ve svém živote více svobody nedívejte se na oblasti kde nejste svobodní; soustřeďte se místo toho tam, kde jste si svobodu niní vytvořili.

Můžete například přijít domů pozdě v noci, chcete-li, nebo koupit si v obchodě to, na co máte chuť. Chcete-li mít stále více svobody, všímejte si, které svobody už považujete za své životní právo. Kdykoliv se litujete, že nejste svobodní, sta­víte se do role oběti. A kdykoliv vidíte a prožíváte sebe sama v této roli, ztrácíte svou sílu. Soustřeďte se raději na oblasti, kde jste si zvolili nebýt obětí jiného člověka nebo vnějších okolností. Všichni jste si vytvořili svobodu v nejrůznějších ob­lastech svého života. Můžete si všimnout, že jste si už dali mnohé svobody, jichž si velmi ceníte, a nedovolili byste ni­komu, aby vám je bral.

A jak je to s oblastmi, kde po vás lidé žádají víc, než chcete dát? Mohou chtít více času, energie, lásky nebo pozor­nosti. Možná to vyžadují takovým způsobem, že se přestáváte cítit svobodní. Pokud něco takového ve svém životě zažíváte, zkuste se sami sebe zeptat, jestli nějaká vaše část nechce od jiné více času nebo pozornosti, než jste ochotní dát. Kdykoliv máte pocit, že vám někdo něco bere, hledejte v tom symbol něčeho, co berete sami sobě. Máte-li pocit, že lidé vyžadují více vaší pozornosti, než můžete dát, nebo po vás chtějí něco, co nemůžete nebo nechcete splnit, ptejte se: „Má nějaká moje část požadavky, které jí jiná část nemůže splnit?” Lidé kolem vás jsou jako zrcadla. Ukazují vám, co děláte sami sobě. V našem případě se můžete ptát: „Beru nějakým způsobem něco sám/sama sobě tím, že nevěnuji dost pozor­nosti svým potřebám?” Můžete začít tím, že se podíváte, které potřeby to jsou, a rozhodnete se věnovat se jim. Jeden muž měl pocit, že jeho přítelkyně po něm chce příliš mnoho jeho času a prostoru. Rád pracoval dlouhé hodiny o samotě a měl daleko menší potřebu společnosti než ona. Když se začal za­bývat jejím přáním, aby si jí více všímal, objevil, že po dlouhé hodiny, kdy pracuje, vlastně nevěnuje dost pozornosti ani sám sobě a svým vyšším potřebám. Zjistil, že nevěnuje pozor­nost svému vyššímu já, které chtělo spánek, odpočinek a více péče. Místo toho vždycky dlouho a tvrdě pracoval a ignoroval potřeby svého fyzického těla i dalších částí sebe sama.

Také žena, která měla pocit, že jí tento muž nevěnuje čas a pozornost, kterou by chtěla, se začala dívat na celou situaci jako na zprávu svého nitra. Měla pocit, že si v jejich vztahu málo hrají a že čas, který spolu tráví, není příliš hodnotný. Při hlubším pohledu do sebe si uvědomila, že ona sama si vlastně nevěnuje pozornost, že se celý den honí, uspokojuje potřeby druhých a sama si nedovolí hrát si a bavit se. Všechno, co podle ní nedostávala od svého partnera, a z čeho jej vinila, byly věci, které nedávala sama sobě.

Svobodu si tvoříte. Nedostáváte ji a nelze vám ji vzít. Mů­žete se rozhodnout vzdát se jí a můžete se rozhodnout chtít ji nazpět, ale druzí vám ji vzít nemohou. Své svobody se můžete vzdát jen vy sami. Ve svém životě máte mnoho oblastí, kde jste svobodní, a víte, že vám tuto svobodu nikdo nevezme. Možná máte oblíbenou restauraci, kde rádi jíte, a svobodně si tam zajdete. Hluboko uvnitř víte, že by vám v tom nikdo nemohl zabránit. Možná máte svobodu dívat se na svůj oblí­bený pořad v televizi a víte, že vám ji nikdo nevezme. A možná jste si také všimli, že v těchto případech se o to nikdo ani nesnaží.

Dáte-li Vesmíru definitivní a jasnou zprávu, zřídka kdy musíte bojovat o to, co chcete.

Už se vám někdy stalo, že jste si něco předem přehráli ve své mysli, udělali si naprosto jasno v tom, co chcete, a pak se ukázalo, že jste o to nemuseli ani žádat? Bojovat o to, co chcete, musíte často tehdy, když si nejste jistí, že si danou věc zasloužíte. Rada z vás, kteří jste někde zaměstnaní, se necítíte svo­bodně; máte pocit, že se své svobody někde mezi devátou a pátou svým způsobem vzdáváte. Svoboda je vnitřní přístup. Abyste ji prožívali i v této situaci, bude možná potřeba podí­vat se na věc zeširoka. Proč děláte tuto práci? Pokud je to pro peníze, nezapomínejte, že jste si ji svobodně vybrali, abyste si vydělali peníze, a že máte svobodu najít si kdykoliv jiný způ­sob obživy. Pocit svobody si můžete vytvářet v každé chvíli, když si budete uvědomovat, že máte svobodu reagovat, jednat a cítit se tak, jak se rozhodnete. Můžete svobodně mluvit a svobodně jednat v rámci vymezeném vaší prací. Ve všem, co děláte, je vždycky určitá míra svobody. Dívejte se, kde jste svobodní, zaměřte se na tuto svobodu a ona se ve vašem ži­votě rozroste.

Největší překážkou svobody je vaše smýšlení o světě. Ne­dostatek svobody nezpůsobují druzí, ale vaše vlastní myšlení. Mnozí z vás se sami připravujete o svobodu, když si neumož­níte zvolit si, jak reagovat na vzniklé situace. Řekněme napří­klad, že váš přítel vás vždycky kritizuje a vy vždycky reagujete uražením a zlobou. Svobodu můžete získat, když najdete nové způsoby, jak na to odpovědět. Můžete si třeba říct: „Aha, můj přítel prostě nezná lepší způsob jednání,” nebo „možná, že je sám k sobě velmi kritický a kritizuje mě jen proto, že tak mluví sám se sebou.” Můžete se rozhodnout soucítit s ním a nebrat si jeho slova osobně. Můžete se rozhodnout zůstat ve svém centru a vyrovnaní, i když lidé kolem se tak nechovají. To je konečná svoboda – svoboda zvolit si, jak budete reago­vat a kdo budete, svoboda jednat tak, abyste pozvedali svou energii vyš.

Většina lidí reaguje spíše ze zvyku, než aby zkoumali své re­akce. Uvědomte si, že si můžete vybrat, jak budete reagovat a jak odpovíte na cokoliv ve Vesmíru. Někteří lidé, když mají na dokončení své práce pevné termíny, se začnou honit a po­spíchají se vším, co zrovna v životě dělají. Jiní na to reagují pozvolna a dokončují věci na poslední chvíli. Jiní odpoví de­presí a pocitem, že daný úkol je nad jejich sily; jejich vnitřní hlas jim říká, že to rozhodně nemohou stihnout. Máte svo­bodu vybrat si: chcete reagovat na věci způsobem vyvolávají­cím pocity neštěstí a pochybnosti o sobě samých, anebo způ­sobem, který podpoří vaši sebeúctu a sebevědomí? Druzí na vás reagují tak, jak jim diktují jejich vnitřní pro­gramy a přesvědčení. Sila pramení z vědění, že máte možnost volby. Nepotřebujete měnit druhé; můžete změnit své reakce na ně. Rozhodnete-li se cítit dobře, jste nezávislí na tom, jestli druzí jednají určitým způsobem. Dříve než si můžete do svého života přitáhnout lidi, kteří vás budou podporovat, oce­ňovat a potvrzovat, musíte se rozhodnout chovat se tak sami k sobě.

Do jaké míry podporujete a uznáváte sami sebe, do té míry vás podpoří vnější svět.

Kdykoliv si zvolíte mít ze sebe dobrý pocit, přestože vás někdo kritizuje, ponižuje nebo jedná nějakým způsobem, na který jste obvykle reagovali bolestí – zvolili jste si radost. A kdykoliv si zvolíte radost, vytvořili jste si v životě svobodu. Osvobodili jste se od potřeby, aby druzí jednali určitým způ­sobem, který vám má přinést štěstí. Osvobodili jste se od svých vlastních očekávání. Bolest cítíte často tehdy, když uvíznete v detailech, místo abyste se dívali na větší obraz. Jedna žena bývala například velmi zklamaná, když jí přítel nedonesl květiny. Ve své mysli měla obraz, že dostávat květiny znamená být milována. Kdy­koliv jen pomyslela na to, že jí muž nepřinese květiny, cítila bolest. Neměla svobodu zvolit si radost kvůli svým vlastním vnitřním obrazům. Když začala hledat pravdu a dívat se na větší obraz, uvědomila si, že ji tento muž hluboce miluje, je jí oddán a že v květinách jenom nevidí potvrzení lásky. Když se podívala na všechno dobré, co mezi sebou měli, uvědomila si, že se nechávala spoutávat svými vlastními očekáváními; ze zvyku si volila bolest.

Chcete-li mít svobodu, buďte ochotní svobodu dávat.

Nemůžete vlastnit druhého člověka a nemůžete mít rovno­cenný vztah, berete-li svobodu někomu jinému. Všichni lidé mají právo dělat věci, které v nich probouzejí život a díky kte­rým rostou. Mnoho lidí musí opustit vztah, protože v něm nemají svobodu potřebnou k tomu, aby mohli růst. Někteří lidé se bojí partnerovy či přítelovy potřeby mít svobodu. Pot­řebu svobody si vykládají spíše jako vzdalování se než jako snahu druhého nalézt své vlastní vyšší já.

Paradoxně – čím více svobody lidem dáte, o to více s vámi budou chtít být. Vyžadujete na druhých něco, co byste ne­chtěli, aby žádali oni od vás? Očekáváte, že vás budou o všem informovat, žít podle vašich představ a budou vám k dispo­zici, kdykoliv budete chtít? Do jaké míry berete svobodu dru­hým, do té míry ji berete sami sobě.

Představte si vězně zavřeného v cele, kterou strážce musí hlídat dvacet čtyři hodin denně. Nabízí se otázka, který z těch dvou je vlastně vězeň – strážce nebo uvězněný? Máte-li pocit, že musíte stále dohlížet na ostatní, že jim nemůžete důvěřovat a dát jim volnost, jste právě tak v pasti jako oni. Mnozí z vás ztrácíte svou svobodu, protože bedlivě strážíte všechno, oč nechcete přijít. Možná dáváte tolik pozor na svého partnera či partnerku, na své majetky, děti nebo na svou rodinu, že vě­nujete více času jejich ochraňování než svému vlastnímu růstu.

Zažíváte-li žárlivost, vychází často ze strachu, že druzí dá­vají někomu jinému to, co nedávají vám. Když se na to blíže podíváte a prozkoumáte, co si myslíte, že vám nedávají, obvy­kle zjistíte, že je to přesně to, co nedáváte sami sobě. Až bu­dete žárlit, že váš partner věnuje pozornost někomu jinému, a budete mu nebo jí chtít omezit svobodu, aby to už ne­mohl/a dělat, podívejte se na celou věc ještě jednou. Možná že je to vaše vlastní vyšší já, které od vás nedostává pozornost, o níž žádá.

Žárlivost bere svobodu oběma – jak tomu, kdo žárlí, tak tomu, kdo je přivlastňován. Dáte-li sami sobě vše, co potřebu­jete – pozornost, lásku nebo cokoliv jiného – nebudete zažívat žárlivost. Zjistíte, že můžete najít uspokojení z mnoha růz­ných zdrojů, a nejen u člověka, kterého milujete. Žárlivost znamená víru v nedostatek – že není dost všeho pro všechny. Svoboda znamená hojnost – pro všechny je všeho dost.

Řekněte si teď, že dáte svobodu všem svým blízkým.

Nechte je dělat jejich chyby a objevovat jejich vlastní ra­dosti. Mohu vám zaručit, že kdykoliv dáte druhým svobodu, obrátí se k vám s ještě větší láskou a respektem. Svobodu dru­hým mohou nechat jen lidé, kteří jsou ve svém centru, cítí se vyrovnaně a jistě. Tím dáváte sobě i druhým obrovský dar, protože vězeň už nemusí být hlídán, a tím pádem je svobodný i strážce.

Svobodní jste tehdy, když si můžete zvolit, jak chcete rea­govat. Dokážete-li si zvolit reakci plnou radosti a potěšení, dokážete-li se rozhodnout vidět na věcech a lidech to pozi­tivní a spíše se chválit než hanět, pak jste získali konečnou svobodu, svobodu být a jednat způsobem odrážejícím vaši hlubší pravdu.

Zdroj: www.skola-esoteriky.cz